Člověk je tvor hravý. Pomocí her a hraček se učí novým věcem, odpočívá, odreagovává se, ale také si pěstuje fantazii, vůli i dovednosti.
Hračky a hry mají velmi dlouhou historii. Je prokázáno, že existovaly už v době prehistorické.
Hračky měly už děti starých Egypťanů. Nechyběly ani u Sumerů a snad nejvíce jich vzniklo v Orientě - zejména v Číně. Množství hraček se našlo v řeckých dětských hrobech. V řecké kultuře byl jedinec, dítě stejně jako dospělý, středem pozornosti. Děti v té době znaly velké množství hraček a her - chrastítka, panenky, káču, houpačku, hrály drábky či na schovávanou. Známý je příběh Odyssea, který na jednom z řeckých ostrovů uviděl princeznu Nausicu, jak si hraje s míčem s několika služkami.

JOJO A KÁČA
Také jojo znali už staří Řekové, i když před tím vykonalo dlouhou pouť zřejmě až z Číny. První zmínka o joju však pochází z Řecka z doby asi 500 let před naším letopočtem. Jojo z cihlové hlíny bylo vyobrazeno i na vázách z té doby. Jiná verze vede jojo ze zmíněné Číny na Filipíny, kde je odedávna populární hračkou. Přitom prý bylo právě na Filipínách jojo původně používáno jako zbraň při lovu zvířat ve větvích stromů. Hračce prý dal jméno filipínský výraz "vrať se". Do Evropy se jojo vrátilo opět přes Čínu až v osmnáctém století. Napoleonovi vojáci hráli jojo před bitvou u Waterloo a zaháněl jím údajně stres i Napoleon. Obliba této hračky několikrát klesla tak, až se na ni zcela zapomnělo. Opět se vrátila do západní Evropy v plné slávě v roce 1998 v novém kabátě, novém provedení, ale na stejném principu. Oblíbenou hrou starých Řeků, ale i Římanů byla také "káča". Dřevěná nebo hliněná, někdy i z bronzu, podle zámožnosti majitele. Do pohybu se uváděla většinou bičem. Známý římský politik Cato tuto hru dětem velice doporučoval.

PANENKY A VOJÁČCI
Při rozvíjení řecké kultury se stala důležitou hračkou panenka. Většina panenek v tehdejší době byla vyrobena z hlíny. Nejstarší řecké panenky jsou ze sedmého století př. n. l., v pátém století př. n. l. se pak v Korintu a v Atice zrodilo nové řemeslo - výroba panenek. Postupem času se panenky rozšířily nejdříve do dalších částí Středomoří a pak do celé Evropy. Nejen malé chlapce, ale i dospělé muže dokázaly už tehdy nadchnout bitvy s miniaturními vojáčky a také s trojským koněm. Byl to malý koník ze dřeva nebo z hlíny, v jehož břichu byli schováni vojáčci přesně jako kdysi v Troji.

HRA V KOSTKY
"Alea iacta est" - kostky jsou vrženy. O významu hry v kostky svědčí tento Caesarův výrok, když překročil řeku Rubikon. Hra v kostky byla v té době velice oblíbená ve všech vrstvách římského obyvatelstva. Hráli ji císaři i filozofové a byla zejména oblíbenou zábavou římských vojáků. Císař Nero prý hrál jedno kolo za 400 000 sesterciů, což byla částka, která se rovnala ročnímu žoldu čtyř set vojáků. O císaři Caligulovi zas bylo známo, že neváhal použít jakéhokoli podvodu, jen aby v kostkách vyhrál.

DÁLNÝ VÝCHOD
Mnoho her a hraček, které bývají považovány za ryze evropské, je původem z Orientu, především z Číny. Jde například o karty, šachy či diabolo. Z Číny pochází i létající drak, ikdyž se neví, kdy přesně vznikl. Číňané znali hedvábí i papír, které se používaly na jeho výrobu, a také bambus na konstrukci tam rostl ve velkém množství. První létající draky používali údajně lstiví generálové k oklamání nepřítele. Jako hračky se začali létající draci používat v jedenáctém a dvanáctém století. Hra s draky byla velmi oblíbená. Děti byly při ní na čerstvém vzduchu a navíc se věřilo, že létající draci zahánějí zlé duchy.

KONÍCI, DIABOLO A DALŠÍ
Další hračkou z Orientu jsou dřevění koníci, kteří se objevují na začátku našeho letopočtu. Od sedmého století je známo také švihadlo - opět původem z Číny. Čínským vynálezem je i diabolo. Je to dětská hračka v podobě cívky, která se roztáčí, vyhazuje do vzduchu a chytá na provázek natažený mezi dvěma hůlkami. Tato hra byla velmi oblíbená v cirkusech a v čínském divadle. Nejstarší zmínka o ní je v knize popisující Peking z roku 1635. Na konci sedmnáctého století se diabolo dostalo do Evropy, kde mělo obrovský úspěch. Dnes je tato hračka znovu v oblibě například ve Francii. Vy si ji můžete objednat v našem internetovém obchodu v oddělení Sport - Žonglování

STŘEDOVĚK
Ve středověku jezdili rytíři na koni a děti je napodobovaly a s oblibou si hrály na rytíře s dřevěným koníkem na malé tyči. První takový koník vznikl ve století čtrnáctém. V roce 1508 se o této hračce zmiňuje Erasmus Rotterdamský ve svém díle Chvála bláznovství. Křížové výpravy do Svaté země významně ovlivnily i herní kulturu v Evropě. Na západ se dostávají společenské hry. Jedním z nejdůležitějších a nejstarších dokumentů o společenských hrách je "Kniha her" (Libro de Juegos) z roku 1283 napsaná na příkaz kastilského krále Alfonse X. Společenské hry se hrály zpočátku především ve šlechtických sídlech. Zakrátko je však hráli i měšťané a navzdory církevním zákazům postupně i dělníci a venkované.

DĚTSKÉ HRY PIETRA BRUEGELA
Na obrazech Pietra Bruegela staršího se často objevují hry a hračky v nejrůznějších podobách. Obraz s názvem Dětské hry pochází z roku 1560 a je přímo dokumentem o historii hraček, protože je na něm znázorněna většina dětských her tehdejší doby. Je na něm přes osmdesát scén a více než 240 postav. Dětská hra tak našla své místo i v umění. Také literatura se začíná zabývat hrou a hračkami. Roku 1534 vyšla slavná kniha Gargantua francouzského spisovatele Rabelaise, kde je celá jedna kapitola věnována hrám.

VÝROBA VE VELKÉM
Od šestnáctého století se začínají hračky vyrábět ve velkém. Německo se specializuje na dřevěné hračky na vývoz. Centrem jejich výroby se stává Norimberk, kde se okolo roku 1730 začínají vyrábět i známí cínoví vojáčci. Sedmnácté století je zlatým obdobím domečků pro panenky. Byly určeny nejen šlechtickým dětem či dětem bohatých měšťanů, ale dostávaly je i mladé nevěsty jako svatební dar.

PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE
Toto období přináší nejen nové průmyslové vynálezy, ale i nové hračky. Souběžně s parními vlaky se vyskytují miniaturní dětské vláčky, nejdříve ze dřeva, na konci devatenáctého století již první elektrické. Krátce poté, co se na ulicích objevila první auta a v roce 1903 vzlétlo první letadlo bratří Wrightů, inspirovali se i výrobci hraček. Začínají vyrábět miniaturní autíčka, vláčky, koleje a k tomu i nádraží a celé krajinky.

PLYŠOVÝ MEDVĚD
Roku 1903 dal americký prezident Theodore Roosevelt jméno Teddy (od Theodora) plyšovému medvědu, který si získal celý svět. Morrise Michtoma inspirovala kresba karikaturisty Berrymana v listu Washington Post znázorňující, jak vášnivý lovec medvědů Theodore Roosevelt rozhořčeně odmítá zastřelit malé černé medvídě. Stalo se to roku 1902 během prezidentovy návštěvy v jižních státech USA. Michtom pak požádal svou ženu Rosu, aby vyrobila plyšové medvídky. Ty vystavil vedle Berrymanovy karikatury ve výkladu svého obchodu v Brooklynu. Poptávka po plyšových medvědech byla tak obrovská, že Michtom poslal jeden exemplář do Bílého domu a požádal prezidenta, aby se stal jeho kmotrem. Roosevelt se prý trochu zdráhal, ale nakonec neodmítl. Tak vznikl plyšový medvídek Teddy.

NOVÉ HRY A HRAČKY
Řada klasických hraček se počátkem dvacátého století začíná vyrábět z nových materiálů. Velký úspěch měly již před první světovou válkou panenky z celuloidu a z kaučuku, protože byly méně choulostivé a levnější. Samostatnou kapitolou v tomto vývoji jsou stavebnice značky LEGO. Jejich historie začala v roce 1932, když Dán Öle Kirk Christiansen začal v Billundu vyrábět dřevěné hračky. V roce 1934 pak přišel se jménem LEGO pro svou firmu. Je to kombinace dvou dánských slov LE g GO dt, což znamená "hraj si dobře". V roce 1949 uvedla firma na dánský trh první stavebnice z umělé hmoty, které byly předchůdci dnešních stavebnic LEGO. V roce 1954 vzniká "Systém hry LEGO" a o čtyři roky později se inovují samotné stavební prvky této hry, zejména jejich spojení. Od roku 1960 se firma specializuje pouze na výrobu svých stavebnic a v tomto oboru získává světový primát.

DESKOVÉ HRY
K šachům, jejichž oblibu není třeba zdůrazňovat a jejichž původ je rovněž orientální (Indie), přibývaly postupem času další velmi úspěšné společenské deskové hry: dáma, "Člověče, nezlob se!" (má indický původ), halma, slavné "Monopoly", které vymyslel roku 1920 nezaměstnaný inženýr Charles B. Darrow, či hra Scrabble, ta vznikla roku 1949.

BARBIE
Na veletrhu hraček v New Yorku se roku 1959 poprvé představila panenka Barbie. Vzápětí se rozpoutala diskuse o tom, zda je tato nenormálně štíhlá dáma s velkým poprsím vyrobená ze syntetického materiálu pro děti vůbec vhodná. Dětem však tyto pochybnosti vůbec nevadily a panenka získala obrovskou oblibu a zanedlouho i přítele Kena. Postupně vznikají hračky představující Jamese Bonda, Batmana či Supermana.

ZÁZRAČNÁ KOSTKA
Osmdesátá léta jsou ve znamení Rubikovy kostky, která zaplavila celý svět. Byla v nejrůznějších velikostech od klasické až po miniaturní používané jako přívěsek ke klíčům, ale funkční. Každý si hrál s kostkou, pořádaly se soutěže a dokonce mezinárodní šampionáty. Zvládnout sestavení kostky bylo něco jako malý IQ test. Autorem této hračky byl maďarský vynálezce Rubik. V devadesátých letech nastává obrovský rozmach elektronických a později počítačových her a objevují se i takzvané "chytré hračky" fungující na principech robotů.

Poptávka po hračkách i jejich nabídka má neustále stoupající tendenci, která se zřejmě nikdy nezastaví. Jejich výrobci se inspirují technickým i společenským vývojem, ale i módními vlivy a tendencemi. Co lze říci s jistotou: hračka jako fenomén starý mnoho tisíc let přežije zcela jistě bez úhony další staletí. Dokud budou žít na naší planetě lidé, budou tu i hry a hračky. Protože jak jsme řekli v úvodu, "člověk je tvor hravý".